Trauma posledního března

úterý 1. duben 2008 20:34

Reprofoto Z. Huspek

Jednatřicátý březen je varovně blikající datum na pozadí paměti každého, kdo podniká. Ať už jako hlavní zaměstnání, nebo jako přivýdělek. Protože poslední březen je poslední šance, jak ohlásit úřednímu šimlovi, kolik potravy od konkrétní oběti obdrží. Je totiž nutno podat daňové přiznání.

Vděčným soustem je tento den taky pro média všeho druhu, když si s kamerami, foťáky nebo jenom mikrofony chodí na finanční úřady a v posledních letech i na velké pošty smlsnout na zoufalcích, kteří ve frontách nervózně podupávajíce čekají, až konečně bouchne štempl na jejich růžový blanket. Odpovědi na otázku - proč až dnes, jsou pokaždé stejné - nestíhám, (viz fejeton ) neměl jsem čas, jindy to nevyšlo... Ve skutečnosti je to - jako všechno - trochu jinak. Něco málo o tom vím, tuhle záležitost řeším každoročně už patnáct let. A je podivuhodné, jak to má pokaždé stejný průběh.

Nenechat si daňové přiznání na poslední chvíli je jedním z mých novoročních předsevzetí. V záchvatu euforie začnu počátkem roku podnikat první kroky. Ze šuplete, kam celoročně odkládám (nebo spíš odhazuji) účtenky, paragony, faktury a podobně je vytáhnu na světlo boží s úmyslem srovnat je podle data. A taky proto, abych měl kam odkládat ty nové. Než to všechno seřadím, je konec ledna. Je to v pohodě, k dobru mám ještě dva měsíce! V únoru se párkrát přistihnu při hledání vhodného termínu, kdy se dát do práce a vložit data do počítače. Únor - jak známo - je krátký měsíc, najednou končí a na hromádce podkladů se zatím usadila vrstvička prachu. Nezbývá nic jiného, než se do toho dát! Nerozptylovat se psaním různých blogů, zpracováváním fotek, čtením nesmyslů na webu, o sledování televize nemluvě.

První dekáda března je za námi a konečně jsem si otevřel příslušný editor, abych do prázdných formulářů začal zadávat numera. Datum, číslo dokladu, vydání, příjem... pojistné, výpisy z banky... namísto uklidňujícího pocitu z dobře ubíhající práce pronásledují mne noční můry ze stohů papírů, které rostou a rostou a poslední březen se nemilosrdně blíží a blíží... Nicméně - jednoho dne jsou přede mnou finální práce - sečíst, odečíst, vynásobit a vydělit, vyděsit se nad cifrou která vyšla, vyplnit, zaplakat a vydat se na finanční úřad. Poslední den. Postavit se do fronty a škodolibě se vyptávajícího reportéra místních novin poslat do patřičných míst.

Přiznám se bez mučení, že občas to takhle opravdu bylo. V posledních letech se nicméně dokopu k tomu, že na úřad chodím počátkem března s vyplněným formulářem. Z čistě pragmatických důvodů. Způsob jeho vyplňování se každý rok mění a díky vrozené lenosti nejsem s to shánět informace, jak zase letos... Chodby finančního úřadu jsou prázdné, úřednice klidné a poradí. Ochotně. Spokojenost na obou stranách. Jenom při placení na poště ta slza z oka ukápne jako dřív.

Zdeněk Huspek

StandaPosta versus urad21:342.4.2008 21:34:53
ZdenekPane Stando,19:472.4.2008 19:47:25
StandaPane Huspek nerozumim.18:392.4.2008 18:39:21
camraknásobení, dělení10:522.4.2008 10:52:21
misasliby chyby07:572.4.2008 7:57:05

Počet příspěvků: 5, poslední 2.4.2008 21:34:53 Zobrazuji posledních 5 příspěvků.

Zdeněk Huspek

Zdeněk Huspek

Píše fejetony, povídky (ty už méně), novinové články, komentáře k vlastním fotografiím (fotoblog) na vlastních webových stránkách. V blogu postřehy a události z pohledu obyčejného člověka.

Živnostník co do způsobu obživy, příležitostný novinář, fotograf, webmáster vlastních stránek, počítačový nadšenec. Obyvatel západních Čech s přiměřeně skepticko-optimistickým náhledem na svět. Ročník 47´.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy

Oblíbené blogy

Pošlete mi vzkaz

Zbývá vám ještě znaků. Je zakázáno posílat reklamu a vzkazy více bloggerům najednou.